Někdy stačí jen chvilka – věta pronesená ve správný čas, pohled plný porozumění, otázka, která otevře dveře k objevům. Učitelé nejsou jen zprostředkovatelé látky, ale především tiší pěstitelé lidského potenciálu. Má skromná zamyšlením nad tím, jak velké stopy může zanechat někdo, kdo jen tak mimochodem ukázal směr.
Ve velkém divadle života nevstupujeme na jeviště jako hotoví herci. Na jeviště života vcházíme jako neohrožené, nedopsané postavy bez daných replik, hledající směr, smysl, cíl a světlo reflektorů. Po pár letech, kdy se učíme chodit rovně, sedět tiše a běhat bez velkých pádů přichází učitel. Ale není to jen ten učitel sedící za katedrou. Je to režisér tichého vývoje, most mezi světy, zrcadlo hodnot, oheň inspirace i strážce rovnováhy. Ve více než sedmi jedinečných rolích utváří příběh každého jednoho z nás – ač často zůstává v zákulisí a do světel reflektorů vchází jen málokdy. Pojďme se na něj/ni podívat:
V každodenním shonu a záplavě nových technologií občas zapomínáme, kdo skutečně tvaruje budoucnost světa. Učitelé – ti tiší super hrdinové s křídou v ruce a trpělivostí v srdci – nejsou jen zprostředkovatelé učiva, ale i hybatelé lidského potenciálu. Architekti budoucnosti.
Začíná to nenápadně. Třídou projde známý klapot křídy, listy šustí jako koruny stromů a někde mezi tabulí a lavicí vzniká něco, co se do učebních plánů nevejde. Možná to nevidíte pod mikroskopem, ale přesto to roste – stejně jako kapradí ve stínu. Tak působí učitel. Tiší zahradníci lidských duší, kteří zasévají, aniž by vždy věděli, kdy přijde sklizeň.