Články

Podzim klepe na tabuli, listí šustí pod lavicemi a ve třídách to voní barvami. Kooperativní obraz – Podzim vnáší do výuky nejen estetiku ročního období, ale i kouzlo společné tvorby. Žáci se rázem promění v malíře přírody, pedagogové v průvodce tvořivostí a každá třída ve galerii spolupráce. V tomto článku rozkryjeme, proč je tato pomůcka výjimečná a jak rozjasní podzimní hodiny nejen výtvarné výchovy.

Ve třídě, kde šustí papíry a ševelí děti, se má objevit zázrak vzdělávání. V tiché třídě po zvonění roste v učiteli touha proměnit procvičování a opakování vyjmenovaných slov ve hru, jež chytí pozornost i těch nejroztěkanějších duší. Představme si, že z obyčejného procvičování vyjmenovaných slov a pravopisu se stane dobrodružná detektivní výprava – a hned žákům září oči radostněji než při další doplňovačce v sešitě!

Ve velkém divadle života nevstupujeme na jeviště jako hotoví herci. Na jeviště života vcházíme jako neohrožené, nedopsané postavy bez daných replik, hledající směr, smysl, cíl a světlo reflektorů. Po pár letech, kdy se učíme chodit rovně, sedět tiše a běhat bez velkých pádů přichází učitel. Ale není to jen ten učitel sedící za katedrou. Je to režisér tichého vývoje, most mezi světy, zrcadlo hodnot, oheň inspirace i strážce rovnováhy. Ve více než sedmi jedinečných rolích utváří příběh každého jednoho z nás – ač často zůstává v zákulisí a do světel reflektorů vchází jen málokdy. Pojďme se na něj/ni podívat:

V každodenním shonu a záplavě nových technologií občas zapomínáme, kdo skutečně tvaruje budoucnost světa. Učitelé – ti tiší super hrdinové s křídou v ruce a trpělivostí v srdci – nejsou jen zprostředkovatelé učiva, ale i hybatelé lidského potenciálu. Architekti budoucnosti.

Do první třídy se nevstupuje jen tak – je to spíš jako nastoupit do kouzelného vlaku, který jede do krajin, o nichž se dětem dosud ani nesnilo. Za okny ubíhají lavice a tabule, v kupé se hromadí voňavé sešity a každý spolucestující je nový kamarád i společník na cestu. Ale pozor – jízdenka platí jen tehdy, když se cestuje podle jízdního řádu.

Začíná to nenápadně. Třídou projde známý klapot křídy, listy šustí jako koruny stromů a někde mezi tabulí a lavicí vzniká něco, co se do učebních plánů nevejde. Možná to nevidíte pod mikroskopem, ale přesto to roste – stejně jako kapradí ve stínu. Tak působí učitel. Tiší zahradníci lidských duší, kteří zasévají, aniž by vždy věděli, kdy přijde sklizeň.